Ošetřovatelské perspektivy 2025, 8(2):81-100 | DOI: 10.25142/osp.2026.002

„VELICE ROZMNOŽÍM TVÉ TRÁPENÍ I BOLESTI TĚHOTENSTVÍ, SYNY BUDEŠ RODIT V UTRPENÍ …“ (GN. 3:16). TĚHOTENSTVÍ, POROD A ŠESTINEDĚLÍ V NÁBOŽENSKÝCH A MAGICKÝCH RITUÁLECH V MINULOSTI

Rudolf Žáček1
1 Fakulta veřejných politik v Opavě, Slezská univerzita v Opavě

Východiska: Těhotenství, porod a následné šestinedělí patřilo k nejrizikovějším období v životě každé ženy. Nelze se divit, že ženy vyhledávaly jakoukoliv možnost jak toto období, zejména samotný porod, vůbec přežít. Vzhledem k minimálním možnostem středověké a raně novověké medicíny byly za nejzaručenější prostředky ochrany matky a dítěte považovány nejrůznější tradiční rituály s četnými magickými prvky, v pozdějším období převrstvené postupně pod vlivem křesťanství především modlitbou. Ženy se obracely o pomoc především k P. Marii a řadě dalších světců a světic, své využití našly rovněž nejrůznější devocionálie. Specifickou byla problematika potratů a infanticida, patologických společenských jevů, vyvolaných nezřídka tvrdými postihy narušení deklarovaných morálních principů společnosti, zejména tzv. smilstva a cizoložství. Nositelkami tradičních rituálů ochrany ženy v období těhotenství a porodu byly především profesionální pomocnice při porodech – porodní báby. Byly vystaveny rizikům obvinění z čarodějnictví, zejména ze zneužívání těl mrtvého a nepokřtěného plodu. Teprve osvícenství a požadavky na vzdělání porodních bab postupně vnášelo do celého procesu kolem porodu a šestinedělí racionální prvky a navzdory převažující síle pověrečných představ vytlačovalo alespoň zčásti tradující se pověry do pozadí. Období šestinedělí bylo plné nejrůznějších omezení pro rodičku, umožňovalo jí však potřebný čas na alespoň minimální zotavení. Mělo být ukončeno úvodem navracejícím rodičku do společnosti. I při něm se setkávaly neprovdané ženy s omezeními, které v důsledku pověrečného přesvědčení o škodlivosti neuvedené ženy mnohdy nahrazoval úvod alespoň jakýsi nouzový rituál. Církev musela řešit i otázku neuvedených žen, které po porodu během šestinedělí zemřely. Navzdory názoru četných církevních autorit byla síla pověr tak mimořádná, že bylo nutno hledat a nacházet i tam nouzová řešení. Teprve rozvoj moderní a zejména městské společnosti vytlačil většinu těchto rituálů do oblasti lidových tradic.

Cíl: Utřídit a uspořádat množství v pramenech a literatuře rozptýlených údajů a podat ve stručné podobě jejich souhrn.

Metody: Pro zpracování bylo využito domácí i zahraniční literatury, pramenných edic, soudobé raně novověké literatury věnované problematice těhotenství a porodu, a výsledků dosavadního bádání v oblasti lidové kultury.

Výsledky: Stručný přehled historického vývoje vlivu některých magických a náboženských rituálů na problematiku těhotenství, porodu a šestinedělí a snahy o jejich ovlivnění za pomoci kontaktů s nadpřirozenými silami od počátků středověku do nedávné minulosti.

Závěr: Těhotenství, porod a následné šestinedělí představovalo pro každou, zejména vdanou, ženu období plné jak radostných očekávání, jakož i obav z možné a mnohdy i pravděpodobné smrti. Zájem rodiny a společnosti na zdárném průběhu celého procesu vytvářel pro těhotnou ženu některá zvýhodnění, na druhé straně byla nucena respektovat omezení plynoucí z četných pověr. V podstatně horší situaci byly ženy neprovdané a vdovy, pro něž znamenalo těhotenství důkaz přestoupení morálních zásad i právního řádu a vystavovalo je trestnímu postihu, což mnohé vedlo ke snaze těhotenství utajit, nechtěného plodu se zbavit potratem, případně po tajném porodu dítě zabít nebo alespoň mu neposkytnout potřebnou péči. Tyto činy zpravidla zoufalých těhotných žen byly postihovány hrdelními tresty. Cestu k postupné změně přineslo teprve osvícenství. Misogynie části celibátního duchovenstva vycházející z vnímání ženy jako nositelky dědičného hříchu, vedla k podezírání komunity žen, v problematice plodnosti a sexuality vůči mužům tradičně uzavřené, z čarodějnictví a spojení s ďáblem. Kritické období porodu, spojené s bezprostředním nebezpečím smrti matky, dítěte, nebo obou, ženy motivovalo k využití všech dostupných rituálů k ochraně a pomoci. Tradiční rituály byly postupně dílem vytlačeny, zčásti převrstveny novými, křesťanskými, v nichž byla praxe zaříkávání a vzývání přírodních symbolů nahrazována modlitbou, prosbou o ochranu ze strany světců a světic a vírou v magický vliv devocionálií. Řadou magických prvků byl provázen rituál křtu, jehož provedení bylo církví v případě nebezpečí smrti dítěte umožněno i laikům. Šestinedělí s množstvím omezení pro šestinedělku a následný úvod, proběhly zpravidla v duchu respektování tradičního tabu zákazu účasti šestinedělky na bohoslužbách, i když oficiálně církví nevyžadovaného, ale většinou společnosti a kněží respektovaného. Teprve změny v církvi a ve společnosti, které v komunitě věřících přesunuly úvod z pozice očišťování a proměnily jej v projev poděkování přinesly asi už definitivní opuštění prastarých rituálů.

Klíčová slova: těhotenství, porod, šestinedělí, náboženství, magie, lidová kultura

“I WILL GREATLY INCREASE YOUR PAIN AND SUFFERING IN PREGNANCY; YOU WILL GIVE BIRTH TO SONS IN PAIN...” (GENESIS 3:16). PREGNANCY, CHILDBIRTH, AND THE POSTPARTUM PERIOD IN RELIGIOUS AND MAGICAL RITUALS IN THE PAST

Introduction: Pregnancy, childbirth, and the following six weeks were among the most dangerous periods of women’s life. It is no wonder that women sought any means possible to survive this period, especially childbirth itself. Given the limited possibilities of medieval and early modern medicine, various traditional rituals with numerous magical elements were considered the most reliable means of protecting the mother and child. In later periods, these were gradually replaced by prayer under the influence of Christianity. Women turned for help primarily to the Virgin Mary and a number of other saints, and various devotional objects also found use. A specific issue was that of abortion and infanticide, pathological social phenomena often caused by harsh penalties for violating the declared moral principles of society, especially the so-called fornication and adultery. The bearers of traditional rituals for the protection of women during pregnancy and childbirth were primarily professional birth assistants, midwives. They were exposed to the risk of being accused of witchcraft, especially of abusing the bodies of dead and unbaptized foetuses. It was only the Enlightenment and the requirements for the education of midwives that gradually introduced rational elements into the entire process of childbirth and the postpartum period and, despite the prevailing power of superstitious beliefs, pushed at least some of the traditional superstitions into the background. The postpartum period was full of various restrictions for the mother, but allowed her the necessary time to recover at least minimally. It was supposed to end with an introduction that returned the mother to society. Even then, unmarried women faced restrictions which, as a result of superstitious beliefs about the harmfulness of unmarried women, were often replaced by at least some kind of minimal ritual. The Church also had to deal with the issue of unmarried women who died during the postpartum period. Despite the opinion of numerous church authorities, the power of superstition was so extraordinary that it was necessary to seek and find emergency solutions even there. It was only the development of modern, especially urban society that pushed most of these rituals into the realm of folk traditions.

Objective: To sort and organise the wealth of data scattered throughout sources and literature and to provide a concise summary of these data.

Methods: Domestic and foreign literature, source editions, contemporary early modern literature devoted to the issues of pregnancy and childbirth, and the results of previous research in the field of folk culture were used for the processing.

Results: A brief overview of the historical development of the influence of certain magical and religious rituals on the issues of pregnancy, childbirth, and the postpartum period, and efforts to influence them through contact with supernatural forces from the early Middle Ages to the recent past.

Conclusion: Pregnancy, childbirth, and the subsequent postpartum period represented for women, especially married ones, a period full of joyful expectations and fears of possible and often probable death for all women. The interest of family and society in the successful course of the entire process created certain advantages for pregnant women, but on the other hand, they were forced to respect the restrictions imposed by numerous superstitions. Unmarried women and widows were in a much worse situation, for whom pregnancy was proof of a violation of moral principles and the legal order and exposed them to criminal prosecution, which led many to try to hide their pregnancy, get rid of the unwanted foetus by abortion, or, after a secret birth, kill the child or at least not provide it with the necessary care. These acts, usually committed by desperate pregnant women, were punishable by death. It was not until the Enlightenment that gradual change began to take place. Misogyny among some of the celibate clergy, based on the perception of women as bearers of original sin, led to suspicion of the female community, traditionally closed to men in matters of fertility and sexuality, of witchcraft and connection with the devil. The critical period of childbirth, associated with the imminent danger of death for the mother, child or both, motivated women to use all available rituals for protection and assistance. Traditional rituals were gradually replaced, partly overlaid by new Christian ones, in which the practice of incantations and invocations of natural symbols was replaced by prayer, requests for protection from saints, and belief in the magical influence of devotional objects. The ritual of baptism was accompanied by a number of magical elements, and in cases where the child’s life was in danger, the church allowed even lay people to perform the ritual. The six weeks after childbirth, with their many restrictions for the new mother, and the subsequent introduction, were usually carried out in accordance with the traditional taboo prohibiting the new mother from attending church services, even though this was not officially required by the Church but was generally respected by society and priests. It was only changes in the church and society that shifted the introduction from a position of purification to an expression of gratitude in the community of believers that brought about the definitive abandonment of ancient rituals.

Keywords: pregnancy, childbirth, postpartum period, religion, magic, folk culture

Vloženo: 5. prosinec 2025; Přijato: 5. únor 2026; Zveřejněno: 11. březen 2026  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Žáček R. „VELICE ROZMNOŽÍM TVÉ TRÁPENÍ I BOLESTI TĚHOTENSTVÍ, SYNY BUDEŠ RODIT V UTRPENÍ …“ (GN. 3:16). TĚHOTENSTVÍ, POROD A ŠESTINEDĚLÍ V NÁBOŽENSKÝCH A MAGICKÝCH RITUÁLECH V MINULOSTI. Ošetřovatelské perspektivy. 2025;8(2):81-100. doi: 10.25142/osp.2026.002.
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: český ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 1991.
    2. BROUČEK, S. a JEŘÁBEK, R. (eds.). Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Sv. 2, A-N, sv. 3, O-Ž. Praha: Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1450-2.
    3. Constitutio Criminalis Theresiana aneb Ržjmské Cýsařské w Vhřjch a Vžeskách etc. etc. Králowské Aposstolské Milosti Marye Terezye Arcy-Kněžny Rakauské... hrdelnj Práwnj Ržád [Theresiana]. W Wjdni: Wytisstěný v Jana Tomasse vrozeného z Trattnerů, Cýsařsko-Královského Dworského Impressora, 1769.
    4. DROZDA, M. (ed). Mezi kouzly, vírou a pověrou: magie v textech moravského venkova 18. a 19. století: katalog k výstavě. Brno: Moravská zemská knihovna, 2024. ISBN 978-80-7051-347-7.
    5. DYNDA, J. Slovanské pohanství ve středověkých ruských kázáních. Praha: Scriptorium, 2019. ISBN 978-80-88013-87-7.
    6. FRANCEK, J. Čarodějnické příběhy. Praha: Paseka, 2005. ISBN 80-7185-697-5.
    7. GUREVIČ, A. Nebe, peklo, svět: cesty k lidové kultuře středověku. Jinočany: H & H, 1996. ISBN 80-85787-41-5.
    8. HAVLÍK, L. E. Magnae Moraviae fontes historici IV. Leges, textus iuridici supplementa. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1971.
    9. HOUŠKA, J. V. Pověry národní v Čechách. Časopis českého Museum. 1853, roč. 27, č. 3, s. 466-498. ISSN 0862-7282.
    10. INSTITORIS, H. a SPRENGER, J. Kladivo na čarodějnice. Praha: Levné knihy KMa, 2006. ISBN 80-7309-361-8.
    11. JIREČEK, J. a JIREČEK, H. (eds.). M. Brikcího z Licka: práva městská: dle textu z r. 1536. Praha: Nákladem Právnické jednoty, 1880.
    12. KARWOT, E. Katalog magii Rudolfa. Źródło etnograficzne XIII wieku. Wrocław: Zakład im. Ossolińskich, 1955.
    13. KOSMAS. Kosmova kronika česká. Praha: Svoboda, 1972.
    14. MALÝ, K. et al. Práva městská Království českého: edice s komentářem. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 978-80-246-2117-3.
    15. MATHIOLI, P. O. Herbář neboli bylinář. Olomouc: Dobra & Fontána, 1999. ISBN 80-86179-26-5.
    16. MELKESOVÁ, M. Křtiny a úvod ve venkovském prostředí raného novověku. Historický obzor. 2003, roč. 14, č. 11/12, s. 262-276. ISSN 1210-6097.
    17. MINTALOVÁ, Z. Kútna plachta a mágia. In: TARCALOVÁ, L. (ed.). Magie a náboženství. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1997, s. 219-225. ISBN 80-901913-8-X.
    18. NAHODIL, O. a ROBEK, A. České lidové pověry. Praha: Orbis, 1959.
    19. NAVRÁTILOVÁ, A. Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-397-3.
    20. ONDRUSZ, J. Dziecko w świetle powiarek ludu cieszyńskiego. In: Kalendarz Zwrotu na Rok 1957. Czeski Cieszyn: Polski Związek kulturalno-oświatowy w Czechosłowacji, 1957, s. 110-118.
    21. RATAJOVÁ, J. a STORCHOVÁ, L. Děti roditi jest Božské ovotce: gender a tělo v českojazyčné babické literatuře raného novověku. Praha: Scriptorium, 2013. ISBN 978-80-87271-76-6.
    22. ŠIMEK, F. (ed.). Postilla Jana Rokycany. Díl I. Praha: Komise pro vydávání pramenů českého hnutí náboženského ve stol. XIV. a XV., zřízená při České akademii věd a umění, 1928.
    23. ŠUBRTOVÁ, A. Kontracepce, aborty a infanticida v pramenech k předstatistickému období. Historická demografie. 1991, roč. 15, s. 9-46. ISSN 0323-0937.
    24. VAŇKOVÁ, L. a PILNÁ, V. Metodika datování a interpretace portrétů 16.-18. století pomocí historické módy. Praha: Národní památkový ústav, 2013. ISBN 978-80-7480-002-3.
    25. VLČKOVÁ, M. Úvod šestinedělky: Význam obřadu v lidové tradici a v liturgii církve. Studia Ethnologica Pragensia. 2016, č. 1, s. 27-40. ISSN 1803-9812.
    26. VLČKOVÁ, M. Žehnání matky: význam obřadu v Čechách a na Moravě v 16.-21. století. Praha: Akropolis, 2015. ISBN 978-80-7470-110-8.
    27. VONDRÁČEK, V. a HOLUB, F. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. 3. vyd. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9.
    28. WINTER, Z. Z rodiny a domácnosti staročeské. Řada 1. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1911.
    29. ZÍBRT, Č. Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku. 2. vyd. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0511-0.

    Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.


    Zpět na obsah